Měli bychom se pokoušet snižovat komorbiditu primárního narcistického syndromu?

Anebo je jakákoliv snaha předem odsouzena k marnosti?

Čarodějnické procesy jsou obzvlášť temnou kapitolou historie lidstva, kdy manipulace převládala nad zdravým rozumem. Době, kdy většina obyvatelstva byla negramotná, nadcházela doba vzrůstající vzdělanosti a začalo se více přemýšlet. To vedlo k tomu, že majestát církve začal čelit prvním otevřeným kritikám. Pak se nad katolickou Evropou začala stahovat mračna v podobě náboženské reformace. "Inkvizitoři využívali lidové pověrčivosti, naivity a strachu. Upalováním čarodějnic demonstrovali své odhodlání chránit lid před silami Satana," tedy čím více "nečistých duší" církev ze společnosti odstranila, tím více rostla její věrohodnost a přibývali jí přívrženci. Mnohdy nevinné ženy se mučením přiznávaly k prohřeškům, které nespáchaly, aby následně byly upáleny na hranici. A to a lákalo mnohem větší davy lidí s pochodněmi a křikem "Upalte čarodějnici!", než nedělní bohoslužba.

Někteří se k davu přidají, protože se bojí. Někteří mají rádi vzrušení. Někteří nemají ponětí, kdo a co vlastně "čarodějnice" je – ačkoliv jsou si jisti, že to musí být něco opravdu špatného, jinak by se nedělo to, co se děje. 

Dnes je mnoho lidí přesvědčeno, že bolest, kterou někteří lidé s narcistickým syndromem způsobují, znamená, že jsou ve své podstatě zlí a nějak nejsou plně lidští. Tak prosté a jednoduché to není.

Narcistický syndrom začíná jako adaptace konkrétního dítěte s určitým temperamentem na specifické domácí prostředí. Přijetí narcistických mechanismů zvládání bylo pro dítě řešením obtížného problému.

Jako dítě přežívaly každodenní emocionální, fyzické a sexuální zneužívání. Většina zneužívání se vyskytuje ve věku od 2let. První reaktivní štěpení osobnosti dítěte se objevuje někdy kolem 4 let. Učí se a rozeznává primitivní mechanismy. Chápe, že žádné dítě nemůže bojovat s dospělým. Stává se odborníkem na předpokládané chování svých pečovatelů a blízkých. Často je poháněno otázkou "Jak mohu maximalizovat množství lásky, podpory, uznání a pozornosti, které mohu získat od svých rodičů?"

Přibližně v 8 letech dítě již rozezná falešnou hru, kdy je lepší mlčet anebo lhát jen proto, aby bylo všechno v pořádku. Bývá otupělé a zvládá předstírat. Umlčuje své skutečné pocity v preventivním postoji k dalšímu týrání a zneužívání. Je zraněné a plné nedůvěry. Uvnitř sebe skrývají podivné chování od stavu "musím to vydržet" po stav "nic necítím". Anebo naopak je dítě upřednostňováno z nejrůznějších důvodů a blízké okolí jej naučí přihlásit se o jemu prospěšný přísun pozornosti na úkor jiných. A tak vznikají zlaté děti (zlatá vnoučata) v privilegovaném postavení před sourozenci, kteří jsou jim v postavení obětních beránků.

Nyní jsou tyto mechanismy zvládání a různé psychologické deficity - nedostatek emoční empatie, vztahy mezi celými objekty a stálost objektu - pevně zakořeněny v osobnosti člověka. Nyní se stávají návyky zvyky a dítě je bere jako běžný pocit normálnosti.

Narcistická osoba tyto mechanismy a zvyky považuje za egosyntonické* (část sebe sama jako ruka nebo noha). Už nemá pocit volitelnosti, jako oblečení, které může sundat a vyměnit za jiné.

* V psychoanalýze egosyntonický odkazuje na chování, hodnoty a pocity, které jsou v souladu s potřebami a cíli ega nebo jsou přijatelné pro potřeby a cíle ega, nebo v souladu s ideálním sebe-obrazem. Egodystonický (nebo egu cizí) je opak, odkazující na myšlenky a chování (sny, nutkání, touhy atd.), Které jsou v rozporu nebo nesouladné s potřebami a cíli ega, nebo dále v rozporu s ideálním sebe-obrazem člověka.

Všechny a to i narcistické návyky a deficity jsou nyní pevně zakódovány v mozku a podporovány neurologickými spojeními. Je to tak trochu jako když jste se velmi mladí učili mluvit a psát. Dnes jste velmi zdatní řečníci ve svém rodném jazyku. Myslíte a sníte v češtině. Ale odjedete na dovolenou do země, kde musíte být schopni říkat a dělat věci, pro které váš jazyk nemá slova.

Proč lidé nenávidí narcisty (osoby s narcistickým syndromem)?

Odpověď je velmi jednoduchá. Lidé s narcistickým syndromem velmi ublížili mnoha jiným lidem. Jsou nestálí a nepředvídatelní v intimních vztazích. Znehodnocují své blízké. Mnozí z nich zacházejí s lidmi, kteří pro ně pracují, jako s hadrem na podlahu nebo jako by byli na jedno použití. Když vám někdo opakovaně ubližuje a veřejně vás ponižuje, pravděpodobně ho budete nenávidět. Jejich cílem je výhradně vlastní užitek a prospěch, nic víc a ani nic méně.

Co tedy lze udělat pro pomoc lidem s narcistickým syndromem?

Nikdy se nepokoušejte a ani se nesnažte jim pomáhat bez odborných znalostí profesně kvalifikovaných terapeutických přístupů. Nejvhodnější pomocí pro všechny je přerušit kontakt s definitivní platností a dále nepodporovat jakékoliv provokativní snahy. A to ani nereagovat na nekončící reaktivovanou on-line komunikaci. Existují-li společné závazky, potom důsledně dodržujte soudní nebo úřední rozhodnutí. Než ukončíte a opustíte vztah s narcistickým manipulátorem, ujistěte se, že máte připravený dokonalý únikový plán včetně záložních řešení. I tak to bude velmi náročné období. Proto vyhledejte odborníky a nesvěřujte se nikomu jinému, než profesionálům ve svých oborech.

Existují dva oddělené a zcela odlišné terapeutické přístupy, které se ukázaly jako užitečné: sebe-psychologie a objektní vztahy. Existují také méně známé přístupy, které jsou pravděpodobně přiměřeně účinné.

V čem je tedy problém?

Existuje několik problémů:

• Velmi málo lidí s narcistickým syndromem se skutečně chce změnit.
• Jejich obvyklou strategií je pokusit se přimět lidi kolem sebe, aby se změnili.
• Terapie narcistického syndromu vyžaduje, aby uznali, že jsou nedokonalí.
• Většina narcistických obran je postavena na popírání, že mají nějaké nedostatky.
• Terapie trvá 3–10 let.
• Je málo skutečných odborníků, kteří se specializují na léčbu narcistického syndromu osobnosti.
• Může být těžké najít odborníka bez bariéry.
• Služba není hrazena z veřejného zdravotního pojištění.
• Terapie je drahá.
• Většina narcistů, kteří chodí na terapii, odchází předčasně.

Mohla bych pokračovat, ale myslím, že si uděláte obrázek.

Řada odborníků na duševní zdraví zaměřila velkou část své kariéry a hledala funkční léčbu narcistické poruchy osobnosti. Minimálně alespoň tak, aby zlepšila některé již existující terapie. Zatím neexistuje žádná krátká terapie, která by fungovala pro narcismus. Neexistují také žádné léky, které skutečně pomáhají. Někdy selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu jako antidepresivum reagují vedlejšími účinky tak, že se vyskytují problémy se zvládáním hněvu.

Ze zoufalé potřeby lásky a náklonnosti od ostatních, obětujeme svou identitu a odstraňujeme své hranice. Zde jsou klíčové znaky nedostatku hranic při jednání s osobou s narcistickým syndromem

• Neustále se snažíte je potěšit, (takový "blbeček na klíček").
• Chováte se jako potřebný, spoluzávislý (kodepedentní) partner.
• Nejste schopni vyjádřit své vlastní zájmy a obavy.
• Přijímáte neustálé kritiky bez otázek.
• Dovolíte, aby vás ovládal ve všech směrech.
• Měníte a přizpůsobujete své vytoužené kariérní cíle a sny.
• Žárlíte na cokoliv a kohokoliv, abyste se cítili provinile kvůli čemukoliv.
• Podvolujete se nikdy nekončícím požadavkům narcistické manipulace.
• Podvolujete se pod tlakem, abyste udělali něco, co nechcete dělat.
• Odpouštíte jim navzdory jejich sobeckému postoji.
• Strpíte každý fyzický požadavek, i když se necítíte pohodlně.
• Víte, že vás podváděli (stále podvádějí) a stále zůstávají.
• Nikdy si nestěžujete, když vás nerespektují.
• Nejste schopni zpochybnit zmenšující se bankovní zůstatek.
• Jste uvězněni v bludišti společných závazků.
• Platíte většinu nebo všechny účty sami.
• Ignorujete skutečnosti, že jsou na svém mobilním telefonu více, než aby s vámi trávili čas.
• Než abyste se postavili za sebe, raději mlčíte anebo přitakáváte.
• Nejste sami, a přesto se cítíte osaměle.
• Chybí vám schopnost prostě říct "NE".

Proč je tak těžké najít terapeuta, který se zabývá léčbou lidí s narcistickým syndromem?

Trvá mnoho let dalšího pokročilého výcviku, aby se naučil, jak zacházet s lidmi s narcistickou poruchou osobnosti. Tato školení jsou velmi, velmi drahá a zdlouhavá. Nemluvíme o víkendovém kurzu. Hovoříme o minimálním závazku na tři roky.

Narcisté jsou obtížní klienti. Mohou být stejně nepříjemní pro svého terapeuta, jako jsou pro všechny ostatní v jejich životě. Po počáteční líbánkové fázi terapie, kdy se klient může chovat co nejlépe, se většina lidí s narcistní poruchou osobnosti anebo narcistickým syndromem začnou chovat velmi narcisticky. Tím myslím, že v terapii mohou očekávat zvláštní zacházení včetně devalvace terapeuta, ačkoliv ten se jim snaží pomoci. Mohou se objevit smýšlené a vylhané milostné aféry s terapeuty, pronásledování a zvýšené riziko fyzické agrese spáchané na terapeutech. Mohou křičet na svého terapeuta a špatně reagovat na jakýkoli zásah, který vyžaduje, aby se zamysleli a ne se jen vymlouvali.

Terapie někoho s primárním narcistickým duševním onemocněním je obvykle pomalá terapie, která vyžaduje, aby terapeut byl velmi dobře vyškolený, velmi tolerantní, velmi trpělivý a měl hroší kůži. Ne mnoho terapeutů má temperament k tomu, aby dobře pracovali s lidmi s narcismem.

Mnoho terapeutů, kteří se snaží pracovat s narcistickými klienty, se velmi obává, aby je nerozhněvali. Po několika rozzlobených epizodách klientů se terapeuti začnou obávat toho, aby neřekli něco, co může vyvolat další agresi. Stávají se opatrnými. Mohou se držet zpátky a jednoduše zaujmout empatický a podpůrný postoj.

To může mít své výhody – klientovi taková terapie vyhovuje a terapie není ukončena unáhleně rychle - ale pokrok klienta je nesnesitelně pomalý. U některých narcistických klientů je to jediný možný přístup. Většina z nich opustí terapii, pokud je terapeut příliš přímý a není extrémně empatický.

Závěrem: Narcistická porucha osobnosti je obtížná, drahá a časově náročná na léčbu. Většina narcistů odmítá uznat, že jsou narcisty. Těm, kteří se rozhodnou vyhledat terapii, se může stát, že najdou špatný typ terapie anebo terapeuta. Pokud jim terapie nepřináší očekávané výsledky anebo jsou v ní egoisticky zraňováni, terapii neprodleně ukončí. Většina terapeutů považuje průměrného narcistního klienta za příliš obtížného a náročného.

Dobrou zprávou je, že navzdory všemu výše uvedenému existují klienti s narcistickým syndromem, kteří přijímají terapii odpovědně a dělají důležité změny ve svém životě.