Kdo jsem

Vždy jsem byla tou, která šla proti větru a nikdy jsem se nebála zkoušet nové věci. Mám ráda výzvy a jejich překonávání. V pubertě jsem byla tak trochu rebelka. Zkrátka dítě, které chtělo dobít svět.

Po mé první velké lásce a bolestném rozchodu jsem se snažila vypustit páru. Po mém druhém toxickém vztahu, který trval tři a půl roku, jsem se vzdala naděje na lásku. Další dlouhých 8 let jsem si osobně vyzkoušela život s partnerem, který mi dokonale předvedl co je manipulace a narcistická porucha osobnosti v kombinaci s mnoha dalšími poruchami. Byla jsem unavená z neustálých hádek, lží, žárlivosti a neuspokojivého sexu. Byla jsem tolik načichlá jeho urážkami, ponižováním a jako kdybych úplně ztratila svou osobnost. Vlastně v pocitu všechno pro něho, jsem postupně ztrácela sebe sama. Říkala jsem si, že mi vztah připadá jako vězení, že nemohu dál pokračovat v něčem, co mi opakovaně způsobuje jen samé utrpení. Nerozuměla jsem sobě a tomu, co a proč se stalo. Samozřejmě jsem hledala informace, ale nebylo jich tolik, kolik jsem potřebovala a to ani u odborníků. Proto jsem začala studovat. A ono se začalo všechno spojovat a dávat smysl.

Dnes mohu se 100% jistotou říci, že pro mne dokonale funguje toto: "Pokud si myslíš, že může být všechno jen lepší, věř mi, že se vždycky najde někdo, kdo se tě pokusí přesvědčit o opaku!" A proto nemívám přílišná očekávání, neboť ta obvykle přináší zklamání.

Když jsem byla připravena znovu najít naději, našla jsem ji prostřednictvím krásného a naplňujícího přátelského vztahu. Uvědomila jsem si, že komunikace a upřímnost jsou klíčem k tomu, aby všechno fungovalo. Bylo ohromující, že jsem mohla říct cokoliv a bylo to přijato. Uvědomila jsem si, jak moc jsem se naučila milovat sama sebe. Pochopila jsem, že jsem stále stejný úžasný, jedinečný člověk a jsem tu z nějakého důvodu. Cítila jsem se v sobě tak intenzivně, že jsem chtěla učinit svět jasnějším a každý den udělat krok vpřed.

V roce 2015 jsem tedy začala jsem dělat pozitivní změny. Od skrývání a nenávisti. Od pocitu nešťastného studenta po lásku ke své práci a sama sobě. Od nevědomého bytí až po naplňující svobodnou individualitu. Od touhy být jako ostatní až po přijetí mé jedinečnosti. Stále studuji odbornou literaturu a osobní zkušenosti, abych porozuměla generačnímu traumatu. Jsem tak ráda, že jsem tyto změny provedla a nyní žiji mnohem plnohodnotnější život. (Více jsem si začala všímat obyčejných všedních maličkostí a soustředím se na detaily).

Miluji svůj život a rozhodnutí, která jsem udělala. Jsem zapálená do toho, co dělám, a chci povzbudit ostatní, aby našli odvahu udělat změny i ve svém životě. Prvním krokem na dlouhé cestě je pochopit kdo a kde jsem nyní. Proč jsem takový jaký jsem a proč jsem ztratila sebe sama. Nejde o to zařadit sebe anebo ostatní do nějaké krabice s označením porucha osobnosti. Většinou to tak ani nebývá. Jsou to charakteristiky chování jednoho k druhému, které se přenáší z generace na generaci. Když tomu všemu porozumíme, začneme všechno měnit. Nikdy není pozdě cokoliv změnit a převzít kontrolu nad svým vlastním osudem. 

Věřím, že každý by měl mít možnost jít si za svými sny a využít svůj život na maximum. Chci inspirovat ostatní, aby měli odvahu riskovat a dělat změny, které je přiblíží k jejich cílům, pocitům a přáním. Začněme si všímat obyčejných drobností, více si všímat třeba i toho "že je ten život někdy pěkný frkot!".