Narcisté jsou primárně závislí na slávě a bolesti. Když se dobrovolně sebeomezuješ v jednání vůči narcistovi, rozkvete do svého výslunní slávy, aby tebou bolestivě a bezohledně pohrdal. 

Ano, jsou závislí, ale jinak. Jejich závislosti jsou rozdělené do dvou skupin, kdy primárně jsou narcisté závislí na slávě a bolesti. Tato závislost je pozorovatelná u všech osob v narcistickém spektru jejich projevu. U skrytých narcistů musíme být velmi obezřetní, neboť tuto závislost dovedně skrývají. Primární závislost narcisty představuje podmíněné nutkání na něčem, nikoliv na osobu. Přičemž u oběti je narcistickou závislostí vytvořena závislost na osobu narcisty. A sekundárních závislostí narcistů může být nepřeberné množství v individuálních kombinacích. Může se jednat o užívání návykových látek, sex, smyslové potěšení a chamtivost, shromažďování věcí, pomluvy a pronásledování, alkoholismus, workoholismus atd..

Pojďme si tedy blíže představit obě skupiny primární závislosti narcistů.

1. Primární závislost na mé (narcistické) slávě – například ověřování a prověřování, pronásledování láskou, podmíněná láska, zpochybňování a potvrzování, psychický vampirismus.
2. Primární závislost na tvé (jiného) bolesti

• Sadismus vůči druhému v podobě násilí nebo v epické odplatě. Inscenování dramatických událostí a zveličování jinak běžných situací. Morální deptání a předpojatost. Nevhodné žertování a zesměšňování prostřednictvím nezjevné komedie se sadomasochistickou tématikou v dvojsmyslném významu. Časté sledování pornografie, účast v konzolových hrách nebo uměle vyráběných sportovních dramatech (Smack talk, wrestling nebo MMA).
• Masochismus narcisty v podobě rochnění se v tématech spojených s bídou, sebelítostí, opakovaným prožíváním dramatických scén, vtělováním se do rolí mučedníků a ublížených. Celý svět se spikl proti nim a nikdo nevidí, natož aby docenil jejich svatozář.

Primární a sekundární závislost se vzájemně mohou překrývat či doplňovat, podle toho v jakém stádiu energetického zdroje pro narcistu jste anebo budete.

Uvedu docela běžný příklad:

Milenecká počáteční vztahová rovina, kdy narcista potká nový zdroj. Představte si atraktivitu takového energetického přílivu pro nudícího se narcistu. A také si představte pocity nového zdroje, ke kterému se narcista chová s maximální pozorností. Nazývejte si ho, jak chcete. Narcistu primární závislost na slávě povede k tomu, že se bude maximálně snažit, svému neokoukanému zdroji , předvést své mistrovské dílo. Bude ochotně a dokonale naslouchat, vnímat každý sebemenší detail. Aktivně, avšak opatrně odpovídat, aby neprozradil víc, než má a musí. Bude svůj zdroj podporovat a držet v pocitu jedinečnosti. Nový zdroj nabyde blaženého pocitu a o růžové brýle se postará aktivace hormonální bouře.

Snadno se zdroj pod narcistickou hrou stává poddajnějším, hovornějším, tedy vykecá o sobě v návalu emocí víc, než by měl či musel. A narcista s úšklebkem čenichá i nejmenší detail z mozaiky toho, co zdroji chybí. Zkušený narcista a lovec přesně zná význam zkratky SPD – sex, peníze, domov. Zbytek už je pro narcistu jen omáčkou, kterou přelije a dochutí hlavní záměr dostat zdroj tam, kam chce a potřebuje. Přesné pořadí není náhodné, protože závislost na narcistovi půjde přes vzbuzenou důvěru do sexu, neboť pro narcistu je intimita cizím slovem. Zdroj hledá intimitu a domnívá se, že ji od narcisty dostává a našel. Narcista zdroj nepřetržitě klame svou naučenou rádoby intimitou v úmyslu získat sex. A tady nejčastěji dochází k emoční vazbě mezi narcistou a obětí. Peníze, jen proto, aby se narcista odprezentoval a demonstrativně zdroj zmátl. Podle sociálního postavení si narcista poměrně rychle dovodí užitečnost výnosu nového zdroje proti vynaložené finanční investici do namotávání. Chápe, že bude muset investovat. Zdroj nechápe, že přijímá emoční půjčku skrytou za peníze. Domov, hm, tak slibem nezarmoutíš a tato fáze už bývá tak nějak v devalvaci. Narcista se velmi rád předvádí a jedním ze způsobů, jak přitvrdit v narcistické hře je ukázat své oběti, čím vším by s narcistou mohla disponovat. Ano, mohla, ale nikdy nebude, avšak i toto může být faktorem narcistických otevřených zadních vrátek.

Tak to byla sláva a přichází narcistická léčba slávou, kterou narcista podává své oběti jako jed na plastové lžičce. A nemocná oběť poctivě užívá narcistický jed tak dlouho, dokud narcista nenajde další zdroj. Všechny své oběti musí narcista svým jedem podělit. A protože je obměna zdrojů poměrně rychlá a rozsáhlá, nebývá jedu nazbyt. Tak končí narcistická primární závislost slávy z jednoho zdroje a začíná u jiného. Stejně jako přichází a nastupuje závislost na bolesti. Odkopávaná, ponižovaná s řadou problémů se oběť (dříve zdroj) stává prospěchem pro svého narcistu po druhé. Oběť je totiž na svém narcistovi absolutně emočně závislá a obvykle čím surověji je jí ubližováno, tím více se snaží za svým tyranem lézt a škemrat o drobky jeho přízně. A tento další stupeň hry posiluje narcistický egoismus.

Dalším velmi extrémním příkladem jsou lidé, u kterých bychom narcistické projevy očekávali nejméně. Jsou to lidé se zdánlivě běžným, spíš nevybočujícím životem. Bývají nábožensky oddáni, veřejně se vyhýbají pozemským potěšením, a přesto mohou být ve skutečnosti narcisty.

Nezneužívají látky, vyhýbají se chtíči a chamtivosti. Mívají epický pohled na své náboženství namísto pokorného pohledu. Pod maskou zbožnosti najdete nesmírně hrdého člověka, který zbožšťuje sám sebe. Nemohou být pravdivě upřímnými věřícími, protože se chovají, jako by sláva patřila jen jim.

Ale nejvíce odhalující věcí je, jak se dvoří bolesti v jejích různých formách. Náboženství pro ně není o lásce k druhým, nýbrž o hledání způsobů, jak ospravedlnit svůj sadistický postoj. Přetvařují se, když ostatní snášejí nesmyslnou bolest a ubližování, protože se domáhají pozornosti, lásky a pochopení.

Tento projev můžeme snadno přenést z pokryteckého modloslužebníka na osobu, která hraje roli rodiče.

Vypadají jako oddaní rodiče, ale jejich rodičovství je ve skutečnosti o nich samotných a o jejich větší slávě. Jejich děti jsou jen prostředky, jak pro sebe získat více slávy z okolí. Jejich postoj k dětem je sadistický. Jejich orientací je pokrytectví. Utápějí se v sebelítosti a často oslavují své sebeobětování, aby připomněli okolí, jak moc trpěli pro své děti. Skutečnou pravdou je, že neustále nechávají své děti trpět v narcistických projektech.

Jedná se o všelijaké utajované intriky v psychickém upírství a ovlivňování reality. Ačkoliv vidí, jak jejich děti trpí, nikdy to otevřeně nepřiznají.

Narcisté nemohou prožívat lásku v pravém slova smyslu jako průzračně čistou energii. Nemohou pochopit milost a nemohou pochopit oběť, nemohou milovat druhé (ani Boha, ani bližního svého). Vše, čemu rozumějí, jsou různé formy slávy a bolesti. Těmito čistě dvěma optikami se pokoušejí interpretovat náboženství nebo rodičovství.

• A to je důvod, proč jsou všichni narcisté závislí na slávě a bolesti, neboť neznají nic jiného.
• Všechny jejich emoční zážitky zapadají buď do slávy anebo bolesti, zbytek spektra emoční inteligence je pro ně neodstupný.
• Myslí čistě v pojmech slávy nebo bolesti, cokoliv vysloví bude promítnuto do slávy anebo bolesti.
• Když se pokoušejí navázat vztah k ostatním, budou tak konat buď prostřednictvím slávy (lovebombing) nebo bolesti (zneužívání).
• Když podněcují motivaci druhých k tomu, aby něco dělali, půjdou přes optiku slávy (získání pozornosti) nebo bolesti (vyhýbání se trestu nebo působení sadismu).
• Náboženství je pro ně buď o slávě (epická svátost, zmatečné náboženské představy, které ve skutečnosti nedávají smysl) nebo o bolesti (falešná přirovnávání k pokřiveným hodnotám, revokace křivd, sadismus, masochismus), nikoliv o pokoře, pokání, ohleduplnosti, svědomí nebo rozumnosti.
• Rodičovství je pro ně buď o slávě (úspěchy mého dítěte, soutěživost) nebo o bolesti (trest, újma, ztráta, postih, přehnaný strach ze selhání), nikoliv o vřelosti, péči a radosti.
• Narcistický rodič v autoritativním režimu je hrůzostrašnou plastikou, protože pro něho neexistují žádná omezení a žádné svědomí. Existuje pouze slepý sadistický hlad působit bolest a nerozumná mysl, která si není vědoma, že nedokáže uvažovat.

Mohla bych také říci, že narcisté jsou závislí na záchvatech vzteku, protože těmito záchvaty elegantně zakrývají nedostatky a propady pohodlného balení kombinací slávy i bolesti.

Nedostává se jim slávy, po které touží? Odehrají záchvat, aby násilně vztekem získali pozornost. Dravě se pustí do pasivní agrese, čímž do světa vztekem vedeni vysílají svou bolest. Zničí nebo demagogicky likvidují všechno a všechny kolem sebe, jen proto, aby způsobili více a více bolesti. Záchvaty vzteku jsou zároveň nádherné i bolestivé. Sadistický záchvat vzteku nepředvídatelného nepřátelství je pro narcistu v pravé podstatě hrou mezi slávou a bolestí.

To je důvod, proč narcisté tak milují vztek. Vlastně svou vznětlivostí a výbuchy vzteku demonstrují sami sebe jako malé dítě, které jsme nedostatečně pochválili za jeho bobek v nočníku. Výbuchem vzteku na sebe přitáhne ztracenou pozornost a bude se bavit nad tím, jak nás trestá a působí nám bolest, když svým bobkem zmatlá celý obývací pokoj. A tak to je!

Ave poustevníci!