Když někdo nahrazuje váš hlas, hlasem svým vlastním. Ačkoliv nezná přirozenou emoční empatii a milosrdenství, přesto je zručný ve čtení vašich slabostí a v prosazování kontroly nad vaší identitou.

Tento typ člověka do vás zafixuje svůj vnitřní hlas v podobě kotvy narcistické připoutanosti. Vytvořil kolem vás mlhu a spojil vás se dnem svého obrazu. Ve skutečnosti záleží výhradně jen na jeho rozhodnutí, co je nebo není ve vašem vlastním zájmu a pro vaši bezpečnost. 

Naučil vás fungovat přesně tak, jak si narcisticky vyprojektoval a praktikoval ve formách podmíněného reflexu. Jednoduchý a účinný příklad, jak funguje náš mozek a proč je tak snadné se přizpůsobit narcistické manipulaci můžeme najít také v teorii klasického podmiňování ruského filozofa, psychologa a lékaře Ivana Petroviče Pavlova v psím experimentu - Pavlovův reflex. Tak to je.

Na začátku bývá velmi zrádné a obtížné rozlišit, zda protistrana koná ve skutečně důvěrném a upřímném zájmu o vaše blaho, anebo vás začíná zneužívat, jako svůj nový zdroj, výhradně jen pro svůj prospěch.

Příklad: Jste na začátku mileneckého vztahu a partner vám oznámí, že by si vás chtěl změnit k obrazu svému. Vyplaší vás, a aby zachránil situaci a neprozradil se, odkloní jádro rozhovoru třeba na oblečení. Řekne, že se mu váš styl oblékání nelíbí a že by k vám byl vhodnější jiný (kostýmek nahraď pohodlnou teplákovou soupravou a naopak). Zjistí si vaší velikost a druhý den přijde s taškou a větou "Něco jsem pro tebe koupil, vyzkoušej si to!" Jeden by mohl říci, že se až tak nic moc neděje, protože se může stát, že druhý má patrně citlivější vnímání designu a podobně. Vlastně je to od něho velmi milá a laskavá pozornost, protože tím projevuje zájem o vás. Záleží mu na vašem blahu, že? Kdepak, toto je první červená vlajka. Pokud vás kdokoliv chce měnit podle svých představ (tedy přiznává, že má s vámi v něčem problém), i kdyby v nejlepším úmyslu, stačí druhého jen nasměrovat a nechat mu volný prostor, aby se rozhodl sám. Nátlak do jakýchkoliv změn je ohýbáním a začátkem "šroubování" člověka. Tedy naoko konám ve prospěch blaha druhého, ale ve skutečnosti to pro narcistu není důležité, neboť si začal tvořit svou hračku výhradně a jen pro jeho zábavu. Pokud se necháte utáhnout a přistoupíte na jeho hru tichým souhlasem reálně mu budete odpovídat "ano, jsem tvoje loutka". A pochopte, že jeho hra se bude jmenovat "o vás s vámi bez vás".

Víte, že váš trýznitel je zdrojem vašeho stresu, protože za sebou máte již tolik traumatických příhod a stejně vás to k němu přitahuje. Nedaří se vám od něho definitivně odlepit. A to i tehdy, když se přemlouváte, že tomu tak není. Někde v koutku duše stojí provokativní šotek jeho usazené kotvy (tedy jeho vnitřní hlas, který k vám prostřednictvím vašeho hlasu promlouvá). Tato reakce se to považuje za trauma bonding (lepení). Jedná se o proces emoční vazby (důsledek šroubování), kdy jste se jako oběť prakticky se svým trýznitelem identifikovali.

Nejedná se obyčejné emoční trauma. Narcista totiž přebral kontrolu nad vaší identitou a vštípil do vás svůj názor. Tento jeho názor vám podsunul jako jed, kterým vás postupně otravoval a likvidoval ústřední projev vašich myšlenek.

Tuším, že to, co jsem napsala, můžete vnímat jako náboženský kult dnešní kultury. Někdo může namítnout, že se jedná o trend. Vím a věřím, že skutečná situace je daleko horší.

Rodíme se se sociálními vazbami, kterými nás rodiče formují v dětství. Při hledání zásahu určitých neurotransmiterů (pravděpodobně oxytocin) děti hledají souhlas od svých rodičů a snaží se korelovat své činy s pozitivními reakcemi.

Jako dospívající nahrazujeme rodiče vrstevníky - oxytocin se uvolňuje v důsledku sociální sounáležitosti nebo potvrzení. Vliv vrstevníků je naštěstí slabší než vliv našich rodičů, ale oxytocin zůstává základní mírnou závislostí až do dospělosti. Ve skupinových vazbách usilujeme o sociální postavení po celý život.

Příklad: Všichni jsme a fungujeme jako feťáci prahnoucí po schválení a sebepotvrzení. Milujeme pochvaly a každý den jdeme naproti výzvám, za jejichž zvládnutí očekáváme schvalující uznání. Každý jeden z nás dělá všechno pro osobní, anebo sociální prospěch. Cokoliv co děláte, děláte se záměrem pocitu poplácání po zádech. Nikdo nebude dělat cokoliv, bez vidiny pochvaly a pocitu dobře odvedené práce. Zasadíte strom pro jeho očekávaný užitek. O kvalitu užitku se budete muset postarat. A tak se po 30 dnech zalévání stromu stane zvyk a z něho závislost. Také sama sebe poplácávám po zádech, když píšu tento článek, ať už by měl být jakkoliv nedokonalý, činím tak ze své osobní závislosti na něm, abych komukoliv ukázala cestu tvořit jeho život přijatelnějším. Ano, v podstatě se jedná o Overtonovo okno.

Ukazuje se, že velkou bezpečnostní chybou je oxytocinový přenos, kterému jsme od dětství naučeni svými rodiči. Jedná se o obvyklé budování a osvojování si zkušeností z našeho sebepotvrzení při formování morálních hodnot člověka.

Společné rituály smyslového vnímání, které přesahují naše dosavadní zkušenosti, například v náboženských hnutích nebo sektách, pronikají do našich hlav díky vtažení přes tento oxytocinový přenos. Je to souhlas duchovního učitele, tedy obecně vnímané autority, která souhlasným projevem a podporou uvolní náš regulační ventil pro další dávkování sladkého hormonu lásky, věrnosti a důvěry, tedy nesmírně důležitý oxytocin.

V jakémkoliv uskupení, kde funguje princip přijetí za oddanost, existuje také podpora a potvrzující souhlas celku k jednotlivci a naopak. Uvnitř takového uskupení existuje určitá morálka a svědomité dodržování pravidel. Celek, ačkoliv má zjevné mantinely, přistupuje k jedinci na základě jeho dobrovolnosti a to tak, aniž by jeden druhému jakkoliv ubližoval, ničil ho nebo mučil.

Což v případě narcistů vůbec neexistuje, protože se neřídí žádnými takovými mantinely. Začnou ubližovat narušováním osobních hranic, ničit dlouhodobým stresem a mučit v traumatických smyčkách. Jde jim o definitivní destrukci, protože vás nenávidí. Narcistický partner je jako kult, který věří v lidské oběti, a tou obětí jste vy.

Příklad: Velmi často řeším s klienty odpovědi na otázky "Co udělá narcista, když to řeknu?"; "Co si o tom myslí narcista?" "Co si o mně teď myslí můj narcistický ex?" Tito lidé se necítí dobře, protože si postavili na první místo zájmy a pohodu svého narcisty. Zpravidla lpí na každodenní dávce narcistického jedu a mívají abstinenční příznaky. Když dochází k výkyvům dodávek jedu, samozřejmě roste chuť. Když dojde k ukončení dávkování, projeví se abstinence jako masivní záchvat emočních závislostí.

Pokud jste se čerstvě osvobodili od narcisty, potom to, co zde říkám, ve vás nebude vzbuzovat skoro žádnou důvěru. Je to právě onen pot na opilcově čele, když prochází svou odvykačkou. Opilcův pot bych přirovnala k vnitřním hlasům každého přeživšího narcistické otravy. Jsou to malé i velké bitvy vloženého narcistického hlasu s vnitřním hlasem přeživšího. Tyto hlasy promlouvají ke každému v širokém záběru pochybností. Většinou se jedná o zviklávání vlastní hodnoty s provokativními impulzy ke starým hrám. Testuje se míra náchylnosti k popření odpovědnosti za svůj vlastní život. Jakmile pochopíte, co se děje, vnitřní hlasy ztichnou do několika vteřin.

Víte, je to tak, že pokud budete společensky zaneprázdněni, budete mít takové a tolik aktivit, které nedají možnost, aby abstinenční vnitřní hlas jedu narcisty promlouval, nikdy k vám již nebude mít šanci promlouvat. Ono totiž jde o to, že v počátcích, jakmile poklesne oxytocin, automaticky se vynoří fantom vašeho exnarcisty. Tak funguje přilepení a závislost na vylepšeném přeludu, kterého už nechcete být součástí, ale svádíte vnitřní boj s falešným pokušením.

Příklad: Dobrý den, jmenuji se Jana, Dana, Romana, Tomáš a kdokoliv jiný a jsem narkaholik. Proces vašeho uzdravování je zahájen.

Uvědomte si prosím, že nikdo neporozumí úrovni emočního trauma a psychosomatickému kolapsu, dokud takové vyčerpání a emoční úpadek sám osobně neprožije. Potkávám ve své praxi mnoho lidí, kteří nejsou v kontaktu se svým exnarcistou několik desítek let. A přesto vyprávějí o nepříjemných pocitech, kterých se nemohou zbavit ani po letech uzdravování se.

Vycvičili mne k tomu, abych preventivně odhaloval narcistický jed. TERAPEUTA DUŠEVNÍ REHABILITACE 

V případě, že jsem se nevyjádřila jasně: Jste-li velmi krátce od uniknutí z drápů těchto predátorů, procházíte úplným kultovním přeprogramováním. Berte své emoční abstinenční příznaky vážně a pro odvykání si na svou připoutanost k narcistickému souhlasu vyhledejte kvalifikovanou odbornou pomoc. Nesvěřujte se svým rádoby přátelům ani blízkým, protože mohou být angažováni v manéži do rolích létajících opic narcistického cirkusu.

Ave poustevníci!