Narcismus je povahový rys sebelásky, který lze nalézt mezi jednotlivci všech prostředí, náboženství, kultur a systémů víry. Není specifický pro žádné konkrétní náboženství.

Je důležité si uvědomit, že osobnosti a chování lidí jsou ovlivněny širokou škálou faktorů, včetně genetiky, výchovy, životních zkušeností a dalších. Je nevhodné a nepřesné spojovat narcismus nebo jakýkoli povahový rys s celou náboženskou skupinou.

Vím, že se jedná o rozporuplné téma a svým způsobem se pohybuji na ostré hraně. V textu neuvádím narcismus v patologickém kontextu. Na narcismus pohlížím jako na koncept nadměrného sobectví. Vycházím z praxe, kdy narcismus má potřebu se opírat o náboženství, jako o prostředek k dosažení obmýšleného zájmu či prospěchu.

Narcista může používat náboženství k budování sebe sama a zároveň k tomu, aby ničil ostatní. Je to vlastně děsivé, protože věřím, že náboženství přitahuje narcisty, neboť je to místo, kde se mohou skrývat za dodržováním pravidel skupiny.

Když narcisté chtějí, mohou být navenek morální jako nikdo jiný. Když mají o někoho zájem, mohou se stavět do pozice člověka, kterého sesílá samo nebe. Podle svých svévolných měřítek vedou k zodpovědnosti všechny ostatní.

"Kdo je s nimi v jedné posteli, opravdu vidí pravdu?" Po celou dobu jim bude chybět čistá a nezištná láska k druhému, protože nemají sebemenší ponětí o tom, jaké to je mít empatii a soucit. "Narcista miluje sebe, jako nikoho jiného, neboť není schopen milovat bližního svého".

Nicméně, mnoho lidí používá záštitu v náboženství, aby získali moc nad sebepojetím. Narcisté a maligní typy takto činí podvědomě, protože cítí, že je to jediný způsob, jak být viděni v pozitivním, respektovaném a příznivém světle.

A nejen to, narcisté se někdy opírají o náboženství, aby dokázali (vám i sobě), že jsou morálně nadřazení. Koneckonců, narcisté mají zoufalou potřebu cítit se morálně nadřazeně.

Narcisté jednají více podvědomě než vědomě a často věří své vlastní rétorice. Jsou urputní v budování a upevňování své dobré pověsti. Vynalož maximální úsilí k tomu, aby je okolí vnímalo jako laskavé, soucitné, empatické osoby se zdravě racionálním úsudkem a charakterem. Všeobecnou výstrahou by mělo být, pokud se někdo snaží dokázat svou hodnotu prostřednictvím svého spojení s náboženstvím.

Níže uvádím devatero příkladů (berliček) z praxe.

1. Narcistická nabídka.

Zapojení do náboženských aktivit může poskytnout narcistům nový zdroj pozornosti a obdivu. Mohou se těšit z toho, že jsou vnímáni jako duchovně osvícení nebo morálně nadřazení. Jsou posedlí sebe utvrzováním od neustále se obměňujícího publika. Prezentují se jako duchovně osvícení nebo probuzení, čímž získávají chválu a pozornost od těch, kteří tyto vlastnosti obdivují.

Duchovní narcista je největší pokrytec na světě.

Duchovní narcista bude pročítat Bibli, účastnit se pravidelně nedělních mší, nevynechá jedinou příležitost, aby se nedovolával slova Božího a potom za zavřenými dveřmi, budete svědky narcistického vzteku, nechutných a nevhodných sexuálních rozhovorů a velmi jasných rasistických či sexistických názorů. Duchovní narcisté jednají obvykle pokrytecky.

2. Vylepšení sebeobrazu.

Narcisté se zajímají o svůj obraz a o to, jak je ostatní vnímají. Přijetí duchovní osobnosti jim může pomoci vytvořit obraz ctnosti, empatie a morální bezúhonnosti. Narcista manipuluje a kontroluje ostatní v primárním zájmu uspokojení svých narcistických potřeb. Může používat (tedy spíše zneužívat) duchovní jazyk a praktiky, jen proto, aby získal kontrolu nad lidmi nebo situacemi. Jakmile zachytí sebemenší signál, že získal vaší pozornost, hravě příležitosti využije k tomu, aby vás mohl zranit k osobnímu prospěchu.

Ospravedlňování jeho zneužívání pomocí náboženských vysvětlení.

Duchovní narcista ospravedlní své škodlivé a urážlivé chování pomocí duchovních nebo náboženských vysvětlení. To je podle mého názoru největší zrada. Duchovní narcisté budou manipulovat s Písmem a doktrínou podle svých představ k jejich hmotnému či mentálnímu prospěchu. Budou prezentovat Písmo zcela vytržené z kontextu, překrucovat a nekorektně hlásat konkrétní pasáže v něco, čím ospravedlňují jejich zneužívání. Vyfabulují duchovní paradigma jen proto, aby vás udrželi v poslušnosti vůči nim. Použijí jakékoliv farizejství proto, aby vás obvinili, a následně jim odpustili věci, které jsou naprosto špatné a urážlivé.

3. Grandiozita a vlastní důležitost.

Narcisté mohou používat duchovní nebo náboženské přesvědčení k manipulaci s vinou, studem nebo morálním nátlakem. Jednají tak ve svém povýšeneckém zájmu a proto, aby si podrobili ostatní ke své vůli. Mnoho narcistů má nafouknutý pocit vlastní důležitosti. Prezentují se jako duchovně pokročilí. Oni rozhodují o tom, co je dobré a co špatné, co je morálně únosné či naprosto nepřijatelné a hodné zavržení. Ďábelská kombinace v protivenství o ztracených duších jim dává pocit nekonečného přílivu blaženosti ze zastrašování a urážení ostatních jen proto, aby se rochnili ve své jedinečnosti a nadřazenosti.

Nadřazenost.

Duchovní narcista se chová nadřazeně, jako by měl přímou cestu k Bohu, a je vševědoucí o tom, jaké jsou Boží požadavky na spravedlivý život nad rámec toho, co kdokoli jiný ví nebo by mohl pochopit. Duchovní narcisté jsou přesvědčeni o tom, že jsou vyvolení.

4. Zrcadlení a maskování nejistot.

Pod svým grandiózním zevnějškem narcisté často bojují s hlubokými nejistotami a pocity nedostatečnosti. Tím, že vypadají duchovně, se mohou snažit zamaskovat tyto nejistoty a vytvořit obraz vnitřního míru a moudrosti. Narcisté jsou zruční v zrcadlení chování a zájmů ostatních. Pokud si všimnou, že si někdo cení duchovnosti, mohou tento zájem napodobit, jen proto, aby vytvořili pocit spojení a navázali vztah.

Používání duchovního žargonu.

Duchovní narcista miluje používání duchovního žargonu k zastrašování ostatních lidí. Pokud se odvážíte udělat něco, co se mu nelíbí anebo s čím nesouhlasí, pravděpodobně se setkáte s vytrženým kontextem textu Písma proto, aby vás zahanbil, ponížil, obvinil nebo vyděsil. Takové konání narcisty má jediný cíl, kterým je zcela si vás podrobit.

5. Získání důvěry a vliv chameleonů.

Vykreslování sebe sama jako duchovního může pomoci narcistům získat důvěru a vliv jednotlivců, kteří mají podobné přesvědčení. To může sloužit jejich potřebě kontroly a manipulace. Narcisté velmi rádi chameleonsky napodobují chování a zájmy ostatních proto, aby získali a čerpali z emočních vazeb a získali jejich přijetí. Jsou velmi zdatní v napodobování, protože v přítomnosti duchovního člověka, budou jeho chování kopírovat a taktně přitakávat. Jakmile se karta obrátí, narcista se bude projevovat jako popleta v lepším případě a v horším jako hodně špatná kopie duchovního člověka.

Duchovní narcista vede silou, nikoliv příkladem.

Duchovní narcisté jsou nemilosrdní, pokud nevyhovíte jejich přáním nebo narcistické interpretaci nauky. Vládnou železnou pěstí a nenásledovat jejich příkazy je prakticky nemožné. Ve své donucovací hře jsou úskoční a používají všelijakých zákeřností. Není jim cizí se mstít prostřednictvím toho, na čem vám bude záležet nebo zlikvidují to, co milujete. Samozřejmě pokud jste odtažití od jejich kontroly, nebudou mít problém využít situaci k dalšímu konfliktu jinde.

6. Uplatňování autority-triangulace.

Narcisté často používají manipulační taktiky, jako je triangulace, kdy přivádějí (přizvou) třetí stranu, aby ovládala a manipulovala vztahy. Zároveň mohou použít vliv a existenci třetí strany ke konfrontacím či porovnáváním s kýmkoliv. Mohou používat duchovní přesvědčení nebo praktiky jako způsob, jak si vytvořit spojenectví nebo rozhádat či rozkmotřit osoby v blízkém okolí. Někteří narcisté mohou převzít vedoucí roli v duchovních nebo náboženských komunitách, aby vykonávali kontrolu a vliv na ostatní. Užívají si pozice autority.

Zapojení třetí osoby za účelem znehodnocení reakce oběti.

Narcista rekrutuje třetí stranu, aby na vás zaútočila, což je čistě útočný mechanismus a nemá nic společného s obrannými mechanismy, jak bude narcista tvrdit. Funguje to tak, že narcista proti sobě postaví dva ze svých obdivovatelů anebo zdrojů. U duchovních narcistů triangulace funguje na podobných principech. Používají tuto taktiku k vytváření problematických situací pro někoho, kdo jim ublížil, nebo pro zneužívání partnera. Triangulace je také přirozený psychologický jev, který duchovní narcisté neustále využívají, neboť proti sobě postaví vaší duchovní cestu s jakousi svatou válkou jejich duchovní demagogie.

7. Zajištění narcistického zásobování.

Narcisté mohou použít svou údajnou duchovní moudrost k získání obdivu a pozornosti. Mohou se těšit z toho, že jsou vnímáni jako někdo s jedinečnými vhledy nebo zvláštními spojeními.

Nedostatek autenticity.

Skutečný duchovní růst zahrnuje sebeuvědomění, pokoru a osobní rozvoj. Narcisté mohou postrádat tyto vlastnosti, a tak se zapojují do duchovního chování, aniž by skutečně zažili vnitřní růst.

Příklad:

• Exhibicionističtí narcisté: Exhibicionističtí narcisté s náboženským povoláním rádi dávají kázání shromáždění věřících, kteří působí jako jejich publikum a žádají je o vedení. To zvyšuje jejich vratké sebevědomí a pomáhá jim se cítit zvláštní.
• Skrytí nebo tišší narcisté: Tato skupina se cítí zvláštní díky spojení s tím, co považují za "jediné pravé náboženství". Neříkají; "Jsem dokonalá." Říkají: "Moje náboženství je dokonalé."
• Toxičtí nebo zlovolní narcisté: Jsou velmi špatnými náboženskými vůdci, protože se nezaměřují na povznesení lidí, ale ničí každého, koho považují za nevěřícího. Někdy povzbuzují své následovníky, aby dělali hrozné věci jiným lidem ve jménu náboženství.
• Ateisté: Narcisté mohou být také ateisté. Jako narcisté činí podobná tvrzení o svém ateismu jako náboženští o svých náboženstvích: "Každý, kdo není ateista, se musí mýlit nebo je prostě pověrčivý idiot."

8. Vyhýbání se kritice.

Tím, že narcisté vypadají duchovně, se mohou snažit chránit se před kritikou nebo negativním posuzováním. Věří, že být viděn jako duchovní může odvrátit pozornost od jejich negativního chování.

Narcisté často touží po pozornosti a obdivu.

Nejvytrvalejší a nejzhoubnější teologií je sobectví. Honba za narcistickým já končí v narcistickém já. Náboženství vlastního já je nejjistější a nejrychlejší cestou k sebezničení. Když se však podíváte blíže, uvidíte ohromující nedostatek duchovnosti, tj. laskavosti, lásky, soucitu, lidskosti, pokory, svědomí, moudrosti, pravdy. Tito velcí duchovní narcisté používají náboženství jako narcistický nástroj a masku. Považují se za Boha všemohoucího. To je jejich grandiózní sebe-obraz, neboť jsou odděleni od svých duší.

9. Potvrzení sebe-obrazu.

Zapojení se do duchovních aktivit může být v souladu s narcistickým sebe-obrazem jako zvláštním, jedinečným nebo dokonce božským. To živí jejich potřebu neustálého ověřování.

Zneužívání přesvědčení ostatních.

Narcisté mohou využít skutečné duchovní přesvědčení a zranitelnosti druhých pro svůj vlastní zisk. Je důležité si uvědomit, že ne každý, kdo se zabývá duchovními nebo náboženskými aktivitami, je narcista. Mnoho lidí má opravdové přesvědčení a zkušenosti. Pokud však máte podezření, že něčí duchovní nebo náboženské chování je manipulativní nebo neupřímné, je moudré přistupovat k situaci opatrně a udržovat si zdravé hranice. Důvěřujte svým instinktům a upřednostněte svou emoční pohodu.

Příklad:

Pokud někdo věří ve věčný život, protože věří, že je to pravá podstata reality, tato víra není zakořeněna v narcismu.

Ale pokud potřebují věřit, že život je věčný, protože myšlenka na smrt je děsivým koncem jejich existence, potom bych řekla, že jejich víra ve věčný život je zakořeněna v jejich potřebě žít. A pravdivost této potřeby je zakořeněna v narcismu.

Závěrem:

Existují narcisté, kteří milují své náboženství a pravidelně navštěvují bohoslužby své víry. Narcisté, kteří jsou agnostici a o náboženství příliš nepřemýšlí. A existují narcisté, kteří nenávidí náboženství nebo jsou ateisty.

Bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení se narcisté vztahují k náboženství typicky narcistickými způsoby. Používají náboženství k regulaci své sebeúcty, vytvářejí stejné typy rigidních hierarchií jako u všeho ostatního a nedokáží si představit, že mohou existovat stejně platné, ale odlišné pohledy na náboženské či duchovní otázky. Jejich názor a přesvědčení jsou správné, přičemž cokoliv jiného je falešné.

Ave poustevníci!